Kočkovité šelmy

Gepardí foto 2

19. února 2010 v 12:30
Jelikož mám Gepardy opravdu ráda. Tak vám sem dávám ještě pár fotek nejrychlejších suchozemských živočichů :)...

Leopard - foto

31. července 2007 v 8:39

Gepardí foto

30. července 2007 v 17:12





Gepard štíhlý

30. července 2007 v 17:04
Informace
  • Hmotnost: 38-43 kg
  • Délka: 110-150 cm + 65 - 90 ocas
  • Výška: 79 cm
Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy, některými znaky připomíná spíše psovité. Má poměrně malou, kulatou hlavu a dlouhé končetiny i ocas. Stavbou těla se podobá chrtům. Známým faktem je, že narozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy. Samci jsou větší než samice.
Srst je zlatohnědá, tváře a břicho bílé. Gepardí kresba sestává z černých skvrn, čímž se liší od levharta, jehož kresba je tvořena černými rozetami. Typickým gepardím znakem jsou černé pruhy táhnoucí se z koutku oka až k tlamě - proto je někdy zoology nazýván "kočka, která pláče."
Koťata jsou zbarvena nenápadně, zato mají dlouhou světlou hřívu, kterou během dospívání ztrácí.
Původní areál geparda zahrnoval Afriku, Arabský poloostrov, Blízký východ a Indii. V současti se vyskytují především ve střední, západní a jižní Africe. V Asii již téměř nežijí, gepard středoasijský je s největší pravděpodobností vyhuben, gepard indický je kriticky ohrožený. Malá populace (max. 200 jedinců) snad ještě přežívá v nedostupných oblastech Iránu a Pákistánu.
Největší populace gepardů žije v Namibii, 2000-3000 jedinců.
Gepardi jsou stvořeni pro rychlý běh. Mají neobyčejně ohebnou páteř, která při běhu slouží jako pružina. Gepard se při běhu prakticky nedotýká země, pohybuje se až 7 m dlouhými skoky. Drápy mu slouží jako hřeby treter, společně s hrubými chlupy na chodidlech mu umožňují co nejlepší odraz. Ocas při běhu slouží jako kormidlo a umožňuje manévrování i při vysoké rychlosti.
Gepardi kořist vyhledávají zrakem. Potom se snaží se připlížit co nejblíže, teprve pak rychle vyrazí. Běh je totiž velice vyčerpávající, gepard se přehřívá a rychle se unavuje. Dokáže běžet asi jenom 200 m, pokud do té doby kořist nedostihne, lov vzdává.
Přesto je gepard nejúspěšnější samotářský lovec, až 70% jeho loveckých pokusů končí úspěchem.
Gepard loví převážně malé kopytníky, jako je gazela Thompsonova, gazela Grantova nebo impala. Příležitostně uloví i zajíce. Po zabití kořisti dlouho odpočívá, teprve pak se snaží zkonzumovat najednou co nejvíce masa. O kořist často přichází, lvi nebo hyeny ho snadno odeženou.
Proto se gepard ke své kořisti nikdy nevrací, nikdy také nepojídá mršiny.

Koťata
Gepardi se mohou pářit celoročně, k námluvám ale dochází především v období dešťů. Samice je březí 90-98 dní, po té v hnízdě z trávy vrhne 1 až 3 koťata. Mortalita je velmi vysoká, hlavně protože lvi, hyeny nebo paviáni je zabíjejí, pokud je najdou. Matka proto koťata často přenáší z místa na místo. Přesto ale do jednoho roku věku přežije jen 5% mláďat. Matka je odstaví ve 4 měsících věku, mláďata s matkou zůstávají až do roku a půl věku a učí se lovit.
Pohlavně dospívají ve třech letech, v přírodě se dožívají stáří až 12 let, v zajetí až 20 let.
V zajetí se gepardi rozmnožují velmi špatně. Z českých zoologických zahrad jsou chováni v Zoo Dvůr Králové a Zoo Praha, jsou zařazeni do EEP.






Levhart skvrnitý

30. července 2007 v 16:57
Levhart (Panthera pardus) je typickým představitelem velkých koček, kterým dal i rodové latinské jméno - mezi lidmi je totiž znám také jako panter nebo pardál, případně leopard. Je ze všech velkých koček nejmenší, některé poddruhy mohou být menší než puma, která naopak patří mezi malé kočky. Velcí samci některých poddruhů levharta přesto dosahují úctyhodné velikosti, mohou měřit (i s ocasem, který zaujímá přibližně dvě pětiny celkové délky) přes dva metry a vážit téměř osmdesát kilogramů.

Hlavní potravou levharta jsou menší druhy kopytníků - antilopy, kozy, jelenovití, protože však výborně šplhá, stávají se jeho kořistí často i opice. Levhart je elegantní kočka, kterou však lidé mnohdy zaměňují s jaguárem. Rozdíly v tělesné stavbě vidí na první pohled pouze odborník, ale oba druhy bezpečně rozlišíte podle skvrn. Levhart je má sestavené do kroužku, v němž na rozdíl od jaguára chybí černá skvrna uprostřed. Skvrny má na srsti naznačené i poměrně častá melanistická forma, černý levhart.
Levharti obývají nejrůznější biotopy, mohou žít v savanách stejně jako v tropickém pralese, jejich domovem jsou nížiny i vysoké asijské velehory, kde vystupují do výšek okolo 3500 m n. m. Původní areál, kde levharti žili, byl velmi rozsáhlý: zahrnoval většinu afrického kontinentu a subtropické a tropické oblasti Asie, přes Malou Asii a Kavkaz zasahoval dokonce až do jihovýchodní Evropy. Na tak obrovském území vytvořil množství poddruhů, někteří vědci jich uvádějí až třicet. Ve skutečnosti jich však bude méně, navíc jsou dnes některé poddruhy (např. levhart berberský, kapský, sinajský, středoasijský) vyhu

Levharti

30. července 2007 v 16:54
Levhart súdánský: Žije v egyptském Súdánu a je dnes prakticky vyhuben. Jde o poměrně velkou formu s velmi variabilním zbarvením i kresbou. Nejčastěji se vyskytovali okrově žluté exepláře se středně velkými rozetami.

Levhart berberský: Je dnes již zcela vyhuben. Obýval horský systém severoafrického Atlasu v Maroku, Alžíru a Tunisu. Velká subspecies s poměrně dlouhou srstí. Zbarvení i kresba značně variabilní. V základním zbarvení se uplatňovaly často šedavé tóny, rozety byly poměrně velké.

Levhart senegálský: Je znám z pralesních oblastí západní Afriky od senegalu až po Gabun. Středně velká, nejčastěji poměrně tmavě zbarvená forma s malými skvrnami a rozetami.

Levhart somálský: Obývá Somálsko a část Etiopie. Malá krátko srstá forma. Základní zbarvení světlé s převažujícímišedavými tóny, rozety malé a hustě umístěné.

Levhart etiopský: Je poměrně velká subspecies obývající hornaté část Etiopie. Zbarvení je tmavé, někdy až olivově žlutohnědé, často se vyskytují melanistické exempláře. Rozety jsou velké s dvůrkem, který bývá poněkud tmavší než základní zbarvení.

Levhart východoafrický: Je velká forma východoafrických stepí, která je rozšířena na jih až po Mosambik. Základní zbarvení je světlé, okrově plavé až tříslově žlutavé. Rozety jsou středně velké, nepříliš hustě rozmístěné, někdy s drobnými černými tečkami uvnitř dvůrku.

Levhart jihoafrický: Je velká forma, která obývá jižnější části Afriky od Anfoly a Rhodesie na jih až po řeky Vaal a Oranje. Základní zbarvení jasně žlutavě oranžové, rozety pravidelně utvářené a středně velké.

Levhart sinajský: Je znám ze Sinajského polostrova a je dnes již s největší pravděpodobností zcela vyhuben. Byla to velká, krémově šedožlutě zbarvená subspecies s hustou, poněkud delší srstí. Rozety byly středně velké bez tmavšího odstínu uvnitř dvůrku.

Levhart středoasijský: Je dobře vyhraněný a poměrně velký poddruh, který byl rozšířen z evropského východního Předkavkazí (Kubáň) přes Kavkaz, zakavkazsko a podél jižních břechů Kaspického moře až do sovětské střední Asie. Dnes je již prakticky zcela vyhuben. Základní zbarvení tříslově až načervenale okrově šedé, rozety pravidelné a poměrně velké, téměř nikdy se skvrkami uvnitř dvůrku.

Levhart indický: Žije v přední Indii od Himalájeaž mys Komorin a na východ až po Barmu. Je to velká forma, většinou okrově žlutě zbarvená s pravidelně utvářenými velkými a poměrně řídce rozmístěnými rozetymi. Dvůrek rozet není téměř nikdy tmavší než okolní základní zbarvení.

Levhart madžuský: Jstatná a nejsevernější žijící forma levharta, která obývá bývalé Madžusko, Koreu a jižní část sovětského Dálného východu. Dnes už velmi vzácný. Zbarvení je světle krémově žluté, rozety velké, řídce rozmístěné a bez ztmavění základního zbarvení ve dvůrcích. Zimní srst je velmi dlouhá (až okolo 50mm) a hustá.
U levhartů se častěji než u jiných koček setkáváme s odchylkami od pravidelného zbarvení. Především je to tzv. abundismus, tj. sklon k vytvářní atypické kresby a novotvarů v jejím typu. V praxi to znamená, že u některých levhartů nalezneme na bocích a hřbetě např: velké, mnohdy silně protáhlé rozetovité skvrny, jež mají výrazně tmavší pole, ve kterém se nalézá i několik plných nebo neuzavřených skvrn.
Poměrně více se u levharta vyskytuje jiná odchylka od normálního typu zbarvení. Je to tzv. melanismus. V tomto případě jde o celkové zmnožení tmavých pigmentů, ty se pak projeví tím, že celé zvíře je prakticky uniformě černě. Jen tehdy, jestliže j epozorujeme v učitém úhlu dopadajícího světla, postřehneme nezřetelnou kresbu skvrn. Jde však přitom jen o dva různé tóny černého zbarvení. Tyto černé exempláře, běžně známé pod označením černý pardál nebo panter, nejsou tedy žádným zvláštním druhem velkých koček, jak se dosud někteří lidé domnívají, nýbrž je barevnou anomálií, která se občas vyskytne v rámci určité populace normálně zbarvených levhartů. Je také dobře známo, že černě a normálně zbarvení levharti mohou pocházrt z jednoho a téhož vrhu. Dokonce i tehdy, když jsou oba rodiče zbarveni černě, vyskytují se v jejich potomstvu normálně zbarvení jedinci.
Nejčastější kořistí levharta jsou jsou různé druhy kopytníků - tedy antilopy, gazely, v Asii pak různé druhy jelenovitých, divoká prasata apod. Vzhledem ke své menší velikosti si levhart vybírá spíše menší druhy kopytníků, anebo loví mláďata a mladé jedince větších duhů. Část kořistí levharta tvoří mnohdy i domácí zvířata, především psi (v nichž má, podle některých autorů, zvláštní zálibu), kozy, ovce a mláďata skotu.
Se schopností šplhat souvisí i zvyk levharta vytahovat kořist nebo její zbytky do větví stromů, aby je tak chránil před šakaly, hyenami a supy a mohl se k nim příštího dne zase vrátit.
Levhart je samotářsky žijící šelma, která se jen v době rozmnožování sdružuje na poměrně krátkoudobu do párů. Úkryty, ať již dočasné nebo trvalé, si levhart hledá v jeskyních, skalních rosedlinách, v dutinách pod kmeny mohutných stromů, v husté spleti křovin nebo vysoké trávy a na jiných podobných místech. V Africe, Indii a celé jihovýchodní Asii se levharti rozmnožují v libovolnou dobo roku. Na jihu sovětskéhoDálného východua v bývalém Madžusku dochází k páření zvířat nejčastěji v lednu až únoru, i když je zde možno se setkat s vyjímkami. Doba březosti trvá obvykle 90 až 95 dní a samice vrhá nejčastěji dvě nebo tři mláďata.


Fotky levhartů včech druhů


-Levhart ČERNÝ panter
Levhart etiopský
Levhart etiopský




foto
foto
Levhart mandžuský 05.jpg
Levhart mandžuský 04.jpg
Levhart mandžuský 03.jpg
Levhart mandžuský 02.jpg
Levhart mandžuský 01.jpg
Levhart perský 04.jpg
Levhart perský 03.jpg
Levhart perský 01.jpg
 
 

Reklama