Prosinec 2009

Bleskovka 2.

27. prosince 2009 v 11:02 Bleskovky
Tady vám dávám 2. bleskajdu, ktrá však už bude těší než předešlá...


1. Co je na obrázku za plemeno???(Fotku jsem rozmazala aby to bylo truchu těžší)↓↓↓


2) Napiš 1 plemena začínající písmenem S?





(3) Co chceš na diplom?
.
.
.
.

...............Beru první 2 lidičky....

Jedovaté, nevhodné a vhodné rostliny

27. prosince 2009 v 10:42 Péče o koně

Pouhé vyhnání koní na prostornou pastvinu plnou zelené trávy jim ještě nezajišťuje požadovanou výživu. Skutečná nutriční hodnota pastvy je v první řadě závislá na druhové skladbě rostlin. Například plochy s hojným výskytem bodláků jsou zcela nevhodné. Výživná hodnota porostů je závislá i na vegetační fázi rostlin. Většina trav dosahuje maximální výživné hodnoty pro koně v době před a při kvetení. V neposlední ředě je kvalita porostu ovlivněna i výškou rostlin. Koně vždy dávají přednost nižším porostům.

Jedovaté rostliny

Dub
(Quercus)
Listy a plody (žaludy) jsou pro koně jedovaté pro vysoký obsah tatinu. Po konzumaci se nezřídka objevuje zácpa a dokonce i poškození ledvin.
Tis červený
(Taxus baccata)
Všechny části této rostliny jsou pro koně smrtelně jedovaté. Po jejím pozření nastává náhlá smrt. Kůň může uhynout ještě s listy v tlamě.
Štědřenec
(Laburnum vossii)
Všechny části rostliny jsou pro koně jedovaté. Nejvíce však semena, která jsou smrtelně jedovatá. U postiženého zvířete se projevují nervové poruchy a posléze dochází nezřídka k úhynu.
Starček přímětník (Senecio jacobaea)
Jedovatá rostlina, a to dokonce i v suchém stavu, kdy ji koně ochotně konzumují. Otrava se objevuje teprve po určité době (vykazuje kumulativní efekt). Dochází při ní k vážné poruše funkce jater, jenž může přejít až k jejich akutnímu selhání.
Čirok obyčejný (Sorghum vulgare)
Vzhledem k obsahu nitrátů a kyanidů je tato rostlina silně toxická. Může vyvolat poruchy dýchacího aparátu a někdy způsobit i smrt. Mladé rostliny však nejsou jedovaté.
Rulík zlomocný
(Atropa belladonna)
Obsahuje alkaloid atropin rozšiřující zornice oka, což je neklamný příznak této otravy. Postižení koně nejsou schopni stát. Černě zbarvené bobule rulíku jsou vysoce jedovaté.
Pryskyřník
(Ranunculus)
Pro koně je řazen k středně jedovatým rostlinám. V suchém stavu je neškodný. Jeho žluté květy zřejmě odrazují koně od konzumace.
Hasivka
(Pteridium)
Tato kapradina se vyznačuje kumulativním toxickým účinkem, a to i v suchém stavu. Postižení koně mají sraženou záď, končetiny drží od sebe, více přibývají na hmotnosti a často spí.
Javor červený
(Acer rubrum)
Nádherně zbarvené červené listy jsou pro koně jedovaté v létě a na podzim. Příznakem otravy je nažloutlá barva sliznic - důsledek anémie.
Vlnice
(Oxytropis splendens)
Pro koně velmi jedovatá bylina. Postižení jedinci vykazují nevyzpytatelné reakce a posléze mohou ochrnout.
Skočec obecný
(Ricinus communis)
Také tato rostlina způsobuje u koní smrtelnou otravu již po pozření nepatrného množství. Plody - bobule - však mají natolik odpornou chuť, že je zvířata sní jen náhodou.
Třezalka
(Hypericum)
Po konzumaci třezalky se stává bílá kůže koní velmi citlivá na sluneční paprsky. U postižených zvířat se mohou objevit bolestivé spáleniny.
Přeslička
(Equisetum)
Koně otráveni touto rostlinou začínají vrávorat, později se neudrží na nohou a nakonec padají na všechny končetiny. Lístky přesličky mají nápadně protáhlý a úzký tvar.
Nevhodné rostliny

Tyto rostliny jsou pro koně nevhodné především proto, že mají nízkou nutriční hodnotu a zabírají místo jiným vhodnějším druhům rostlin.

Bodláky
(Carduus)
Konzumace bodláků je pro koně bolestivá. Ostny na listech mohou poranit sliznici v ústní dutině. Bodláky díky své rozmnožovací schopnosti rychle zaplevelují pastvinu.
Kopřiva dvoudomá
(Urtica dioica)
I koním způsobuje kopřiva drobné popáleniny tlamy. Proto ji nemají rádi. Kopřiva často přispívá k rychlému zaplevelení pastvy.
Medyněk vlnatý
(Holcus tanatus)
Tato rostlina má pro koně jen malou nutriční hodnotu, není pro ně vysloveně nebezpečná. Mezi nežádoucí druhy je řazena spíše proto, že z pastevních ploch vytlačuje žádoucí rostliny.
Pýr plazivý
(Agropyron repens)
Pro koně má jen nepatrnou výživnou hodnotu. V prostorech se dovede rychle rozšiřovat a vytěsňovat tak rostliny kvalitní a chutné.
Dále jsou nevhodné: metlice, zblochany, rákos obecný atd...

Vhodné rostliny

Lipnice roční
(Poa annua)
Lipnice roční je charakteristickou rostlinou spíše vlhčích travnatých ploch v mírném pásmu. Reprezentuje kvalitní krmivo a koně ji s oblibou vyhledávají.
Kostřavy
(Festuca)
Tráva s relativně hrubším stonkem a listy. Koním v porovnání s ostatními rostlinami příliš nechutná. Pokud se na pastvině vyskytují jiné druhy trav, koně kostřavu nespásají. Avšak celkově patří v našich podmínkách k vhodným trávám pro dospělé koně.
Jílky
(Lolium)
Velmi rychle rostoucí druhy. Většina používaných travních směsí obsahuje vysoký podíl těchto rostlin. Hůře snášejí sucho. Jsou velmi rané.
Bojínek luční
(Phleum pratense)
Nepříliš tvrdá travina. Koně ji mají rádi a vyhledávají ji. Seno z bojínku lučního je chutné a vyznačuje se vysokou nutriční hodnotou.
Srha laločnatá
(Dactylis glomerata)
Předností srhy laločnaté je její odolnost proti suchu. Obsahuje však nižší procento glycidů.
Čekanka obecná
(Cichorium intybus)
Na rozdíl od lidí, kterým chutná hořce, ji koně s oblibou konzumují. Vyznačuje se vysokou výživnou hodnotou a bohatým obsahem minerálních látek.
Jetel plazivý
(Trifolium repens)
Jetel obsahuje poměrně značné množství glycidů. Při soustavném spásání může u koní vyvolat zdravotní potíže (např. laminitidu). Vysoký podíl jetele v pastvě je zvláště nevhodný pro poníky. I přesto patří k vhodným druhům rostlin.
Smetanka lékařská
(Taraxacum officinale)
Pro koně velmi oblíbený rostlinný druh. Její široké listy jsou vysloveně pochoutkou. Koně jsou však schopni vyhledat a spásat smetanku jen v nízké trávě.

Rozdíly mezi anglickým a westernovým ježděním

27. prosince 2009 v 10:37 Jezdecké disciplíny
Rozdíly mezi anglickým a westernovým ježděním
- spočívají hlavně ve způsobu uzdění, sedlání, vedení otěží a užívání pomůcek

Anglie: jezdec drží otěže oběma rukama a udržuje neustálé spojení s koněm působením váhy, holeněmi a otěží. Kůň je zcela pod jezdcovou kontrolou.

ANGLICKÝ STYL:

Western: jezdec vede otěže jednou rukou (druhou potřebuje k práci) a s koněm je ve spojení především sedem a holeněmi. Kůň pracuje samostatně.

WESTERNOVÝ STYL:

Těžko říci, co se koním více líbí. Oběmi způsoby můžeme při nesprávném zacházení koni uškodit.

Smysli koně

27. prosince 2009 v 10:34 Péče o koně
Mají-li koně ve volné přírodě přežít, musí spoléhat především na své smysly - zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Zrak a sluch je varují před blížícím se nebezpečím, chuť a čích jim napomáhají odhalit nevhodnou potravu. Domestikací došlo k postupnému otupení některých smyslů (např. kůň neprchá, když uvidí nebo uslyší automobil). Nicméně jeho smysly zůstávají nadále citlivé, proto můžeme koně označit za velmi ostražité zvíře. Kůň někdy reaguje i na podněty, které člověk nevnímá. Často můžeme slyšet, že koně mají i šestý smysl, ve skutečnosti se však jedná o dokonalou souhru všech výjimečně citlivých smyslových orgánů.

Zrak - oko
Kůň má jiný zrakový potenciál než člověk. Oči má umístěné po stranách hlavy, což má dva následky. Jednak vnímá každým okem jiný obraz a jednak je mu umožněno vidět skoro vše kolem sebe bez nutnosti otočení hlavy. Souběžné vidění obou očí nastává jen v místě kde se polokruhy zorných polí překrývají (bifokální vidění). Kůň však vnímá ostře pouze malou část svého zorného pole. Přímo před sebou a za sebou má slepé body. V momentě odskoku nevidí kůň překážku ostře. Kůň také nevidí, co stojí přímo za ním. Šikmo za sebou kůň něco vidí, ale aby mohl přesněji zaostřit, musí zvednout hlavu a otočit se. Zrak koně dosahuje několika set metrů. To, co se děje ve větší vzdálenosti, vnímá kůň především vynikajícím sluchem a čichem. Kůň nerozlišuje hloubkovou perspektivu. Proto se může někdy nečekaně polekat kousku papíru nebo stínu. Nejčastější příčinou lekavé reakce koně je právě to, že něco dobře neviděl. koně proto netrestáme, ale snažíme se ho uklidnit a přesvědčit o tom, že se neději nic mimořádného. Dnes jsme přesvědčeni, že kůň rozlišuje některé barvy, například červenou, zelenou, žlutou a modrou. Zdá se, že žlutou barvu vnímá nejlépe.
Sluch - uši
Kůň slyší několikanásobně lépe než člověk. Svými pohyblivými ušními boltci neustále zachytává různé okolní zvuku. Zvedne-li kůň náhle hlavu, napne svaly na krku a natočí uši dopředu... zřejmě uslyšel něco, co ho vyrušilo. Uslyší-li kůň podezřelé zvuky, jako např. psí štěkot, posoudí míru nebezpečí zvednutím a otočením hlavy směrem ke zdroji zvuku. V takovémto případě se nikdy neotáčí celým tělem, neboť je lépe připraven k případnému útěku. Sluch hraje také roli při orientaci koně ve tmě. Zvuky přicházející z dálky a klapot vlastních kopyt způsobují, že se kůň ve tmě orientuje daleko lépe než člověk. Kůň také brzy dobře rozezná hlas svého pána.
Čich - nozdry
Koně mají velmi vyvinutý čichový orgán. Jsou schopni velmi dobře rozlišit různé pachy. Kůň například ucítí jiné koně na pastvině i přes velkou vzdálenost. Když ucítí něco zvláštního, můžeme často vidět, že zvedne nozdry a zároveň zvedne a obrátí naruby vrchní pysk. To nazýváme flemování. Hřebci často flémují, když větří klisnu. Také vodu a potravu zkoumají koně čichem. Pokud jim nevoní, potravu ani vodu nepřijmou. Čich hraje také důležitou roli v sociálním životě koní. Nový jedinec je druhými vždy důkladně očichán a naopak. Jednou zažitý pach svého stádového druha kůň již nikdy nezapomene bez ohledu na to, zda-li mu je, či není sympatický.
Chuť - jazyk
Chuťový orgán slouží koním pro rozlišení jedovatých a neškodných rostlin. proto na pastvině nechávají jedovaté části rostlin, například pryskyřníku, netknuté. Tak jako lidé mají i koně některé chutě rádi, a jiné neradi. Hořkou nebo kyselou chuť většinou koně odmítají. Všeobecně se dá říct, že nejraději mají chuť sladkou, ale kyselé jablko určitě neodmítnou. Často si oblíbí i peprmintovou příchuť, neboť si ji spojují se sladkou odměnou. Rádi také olizují kousky soli.
Hmat - kůže
Hmat koně je velmi dobře vyvinut, kožní hmatová tělíska (receptory) jsou rozmístěna po celém těle. Kůň ucítí i nejjemnější dotek. Mouchu, která usedne na jeho kůži, odežene zachvěním podkožních svalů. Dlouhými hmatovými brvami na horním a dolním pysku a kolem očí prověřují své nejbližší okolí. Většině koní je příjemné jemné podráždění kůže, zejména na nose a pod bradou.


Sedlání

26. prosince 2009 v 23:12 Péče o koně
Sedlání: Třmeny jsou vytaženy nahoru a podbřišník, na jedné straně zapnutý, je přehozen přes sedlo. Při přenášení sedla si je položte na předloktí a pevně držte, aby jste jej neupustili a tím poškodili vnitřní kostru.
1. Správné nasazení- Nejprve koně uvažte. Pak k němu přistupte z levé strany a sedlo s dečkou zvedněte nad kohoutek. Teprve potom sedlo posuňte do správné polohy. Tento pohyb vždy provádějte po směru růstu srsti. Vypněte dečku a zkontrolujte, zda leží hladce pod velkými bočnicemi.
2. Upnutí podbřišníku- Podbřišník provlékněte koni pod břichem a z levé strany jej přitáhněte. Ne však příliš těsně! Mezi podbřišník a tělo koně by se měla volně zasunout ruka. Utáhněte zápinky podbřišníku jen tolik, aby udržely sedlo. Dotáhnete je až těsně před jízdou. Nakonec prsty zkontrolujte, zda kůže není podbřišníkem někde skřípnutá. Tuto kontrolu proveďte na obou stranách.
Sejmutí sedla: Při snímání sedla nespěchejte, pracujte klidně a opatrně. Sedlo ihned uložte na vyhrazené místo, aby nedošlo k jeho poškození.

1. Zvednutí třmenů- Třmeny vytáhněte směrem nahoru k sedlu, aby k němu zcela přilehly. Pak skrze třmeny protáhněte vrchní i spodní třmenové řemeny.

2. Sejmutí sedla- Opatrně rozepněte podbřišník, aby neuhodil koně do nohy nebo břicha. Pak jednu ruku vložte pod přední rozsochu a druhou pod zadní rozsochu. Sedlo opatrně stáhněte koni z hřbetu směrem k zádi koně. Podbřišník, aby nepřekážel, přehoďte přes sedlo.


Uzdění

26. prosince 2009 v 23:11 Péče o koně
1. Zasunutí udidla- Levá palez vložte koni do koutku huby a šetrně zasuňte udidlo.Dejte si pozor,aby jste koně neuhodili do zubů.Někteří koně jsou na uzdění tak zvyklí že otevřou hubu automaticky když mu před ní udidlo dáte.
2.Přes uši- Nátylník přetáhněte přes uši tak daleko,aby se nacházel v prostoru mezi nátylníkem a čelenkou.Tento úkon provádějte opatrně kůň je totiž na uši zvlášť citlivý.Kštici přehoďte přes čelenku.
3.Zapínání řemínků- Postupně zapněte nánosník a podhrdelník.Nesmějí být však utaženy příliš těsně.Pod řemeny by mělo být možné volně zasunout dva prsty.

Sejmutí uzdečky:

Před sejmutím uzdečky na krk koně volně položte ohlávku.teprve potom rozepněte nánosník a podhrdelník.Jednou rukou uchopte otěže a nátylník a přetáhněte je směrem dopředu.Kůň sám uvolní stisk udidla,které potom snadno vytáhnete z tlamy.Znovu ale dbejte na to abyste koně náhodou neuhodili do zubů.

Mytí koně

26. prosince 2009 v 23:09 Péče o koně
Mytí koní

I koníka musíme jednou za čas pořádně umýt. Pokud nevíš jak na to, čti! :)

CO BUDEME POTŘEBOVAT:
kbelík teplé vody
koňský šampon
2 houby
hadici
staré ručníky
1. krok: Přivaž koníka a dej mu seno, aby se zabavil.
2. krok: Do kbelíku s teplou vodou přidej koňský šampon.
3. krok: Namoč houbu do kbelíku se šamponem a omyj poníka z jedné strany od horní části krku po směru srsti. Dej pozor ať se šampon nedostane do očí!
4. krok: Pokud je poník klidný , důkladně smyj hadicí všechen šampon. Proud vody nesmí být silný, aby koni nezpůsobil bolest, odřeniny.... Místo hadice také můžeš použít druhou houbu, kterou postupně všechen šampon odstraníš. Vodu v kbelíku by sis měla několikrát vyměnit.
5. krok: Hranou dlaně přejeď poníkovi po srsti a odstraň přebytečnou vodu. Můžeš také použít stěrku na vodu.
6. krok: Stejným postupem našamponuj a umyj poníka i z druhé strany. Dej přitom pozor, by šampon nevystříkl na umytou a opláchnutou stranu.
7. krok: Čelenkou stáhni kštici a polož ji dozadu k hřívě. Umyj kštici, a hřívu houbou a smyj šampon stejně důkladně, ale tady dej velký pozor, aby se nedostal koni do očí! Když umytou hřívu promneš v prstech vrže podobně jako tvé vlhké, umyté vlasy
8. krok: Vyměň vodu v kbelíku, přidej šampon a umyj koníkovi ocas. Konec ponoř do kbelíku, až tak kde to půjde. Kořen ocasu umyj houbou a smyj šampon stejně jako u těla. Pak ho vyždímej.
9. krok: Většina koní nemá ráda mytí hlavy. Když to je nutné musíme to udělat (např. když je bílý a je velmi špinavý) použij pouze houbu bez šamponu a nečistoty odstraň ručníkem.
10. krok: Důkladně vytři srst ručníkem ve směru srsti. K osušení ocasu a hřívy použij ručník.
11. krok: Velmi opatrně rozčeš ohon a hřívu. Ale neškubej koně. Pokud objevíš uzlíky, rozpleť je prsty.
12. krok: Pokud je slunečno, může uschnout na slunci, a pokud se bude chtít válet drž ho pevně a dej pres něho lehkou letní přikrývku. Pokud slunečno není, vytři ho do sucha ručníkem.
Pokud není poník špinavý, stačí pouze umýt hřívu, ocas a bíle ponožky... Pokud je v létě zpocený otři ho pouze houbou nebo opláchni a schlaď hadicí, ale ne moc studenou vodou, ale vlažnou. Pak použij ručník a nebo se s ním projdi.

Úprava ocasu

26. prosince 2009 v 23:07 Péče o koně
Úprava ocasu

Poníkovi chovanému ve stáji můžeš čas od času odstranit z ocasu dlouhé žíně. Ocas pak vypadá hladce a upraveně. Po vytrhání žíní je třeba ocas obandážovat, aby žíně zůstaly na místě a ocas neměnil svůj tvar. Pokud máš koníka ustájeného venku, ocas mu neprotrhávej. Kůň je vystaven větru a hustý ocas ho chrání před mrazy. Když s ním potřebuješ na přehlídku, můžeš mu ocas splést do copánku, rozděl ocas na tři díly odshora dolů je splétej do copánku. Nakonec ho svaž provázkem, leukoplastem nebo gumičkou. Pokud má koník dlouhý ocas a špiní se mu od bahna, zastřihni ho. Požádej někoho by ocas přidržel do pozice, ve které je při jízdě. Pak vezmi ostré nůžky a rovně ocas zastřihni v délce kolem 10cm pod hleznem. Pamatuj si že arabským koním a horským poníkům se ocas nestříhá a žíně nevytrhávají. Také se jim nezaplétá ocas ani hříva, a ani dokonce nezastřihávej ani přerostlé chlupy na nohou...


Zaplétání hřívy

26. prosince 2009 v 23:05 Péče o koně
Zaplétání hřívy

Pokud se s koněm nebo s poníkem chystáme na závody či výstavu je dobré (ne-li nutné) upravit jeho zevnějšek, jak nejlépe dovedeme. Dnes to bude o splétání hřívy. Tento úkon nám sice zabere nějaký ten čas, obzvlášť když máme netrpělivého koně nebo citlivého, ale výsledek bude stát za to! Zaplétáním hřívy v neposlední řadě zvýrazníme linii krku - kůň bude působit elegantněji.

CO BUDEME POTŘEBOVAT:
Potřebujeme samozřejmě koníka, kterému budeme hřívu splétat. Ne všem koním spletená hříva sluší, například jsou plemena u kterých v žádném případě hřívu nezaplétáme (hafling, frísky kůň...)! Pokud koník nemá protrhanou hřívu musíme ji protrhat, aby nebyla příliš dlouhá a hustá. To znamená, že musíme odstranit dlouhé žíně vespod. K tomu používáme hřeben na hřívu, kterým žíně opatrně rychlým škubnutím vytrhneme. Jen dejte pozor, aby to koníka nebolelo! K samotnému zaplétání hřívy dále budeme potřebovat hřeben, gumičky, (na černou černé, na bílou bílé), bílou leukoplast nebo jinou libovolně barevnou lepící pásku, kterou budeme moci copánky ve finále omotat, a nůžky na její stříhání.

1. krok: Koníka si na ohlávce uvážeme na vhodném místě - buď ve stáji, nebo venku. Kdo je malý, nebo má velkého koně, vezme si vědro (nebo něco jiného na co lze stoupnout-fantazii se meze nekladou), aby na hřívu lépe dosáhl.
2. krok: Pokud koni hříva padá po obou stranách krku, načešeme ji na jednu stranu a pečlivě jemně pročešeme hřebínkem.
3. krok: Hřívu navlhčíme a přitlačíme nejvíc dolů, aby byla plochá a přiléhala ke krku.
4. krok: Každý pramínek zachytíme zvlášť do gumičky.
5. krok: Dbáme na to aby vzdálenost mezi pramínky byla stejná (asi tak na šířku hřebene, zaleží na hustotě hřívy.
6. krok: Začínáme splétat od kštice. Pokud chceme aby copánky byly vztyčené, dáváme pozor už při pletení a snažíme se splétat co nejvíce nahoru (k tomu nám poslouží ono vědro, na kterém budeme stát, abychom byli nad koňským krkem a mohli copánky táhnout vzhůru). Copánky mohou být, ale i spadlé na stranu, záleží na našem vkusu.
7. krok: Navlhčíme a uhladíme jeden pramen, rozdělíme jej na tři části a začneme plést copánek. Žíně dobře utahujeme Konec zavážeme - nejlépe gumičkou nebo provázkem.
8. krok: Když máme spletené všechny copánky začneme je do kštice upravovat do bobečků.
9. krok: Nejprve copánek přehneme a volné štětičky, které nám zbyly dole pod gumičkou, omotáme kolem copánku.
10. krok: Copánek obtočíme a dobře upevníme gumičkou či provázkem. Snažíme se, aby konec copánku schovaný a nikde nevyčníval.
11. krok: Už máme skoro hotovo. Nyní nastříháme cca 7-10cm dlouhé proužky z leukoplasti a co neblíže a ke kořínkům hřívy, každý bobeček omotáme a řádně upevníme.
12. krok: Můžeme také využít kontrastu a na černou hřívu použít bílou leukoplast, ale i černá hříva s černou leukoplastí vypadá dobře!
Dobrá rada na závěr: Pokud musíme splétat hřívu večer před závodem, navlhčeme na každý copánek kousek punčochy a připevníme gumičkou. Copánky tak zůstanou čisté a nebudou se rozplétat.

Onemocnění končetin, kopyt a kloubů

26. prosince 2009 v 23:01 Nemoci koní a jejich léčba

>> K O N Č E T I N Y <<
Kosti i šlachy končetin koně jsou při pohybu vystaveny mimořádné zátěži. Například v určitých fázích cvalového skoku spočívá veškerá hmotnost na jediné končetině. Proto by nás neměl překvapit poměrně častý výskyt nemocí končetin u koní. Poranění končetin se pomalu hojí. Protože u koně není možné přenést svou hmotnost na delší dobu na jednu končetinu, nemůže si postižená končetina nikdy zcela odpočinout.

PŘÍZNAKYPŘÍČINALÉČBAPREVENCE
Natažení šlachy, obvykle povrchového ohýbače na zadní straně metakarpu
Šlacha je zesílená a šlachová pochva, která ji obklopuje je naplněná a na dotyk teplejší. Proces je někdy tak bolestivý, že kůň postiženou končetinu vůbec nezatěžuje. Problém se slangově označuje "prasklá šlacha".
Rychlý cval, v některých případech i bandáž přiložená na končetinu příliš těsně.Bezprostředně po úrazu přiložit na šlachu studený obklad. Na postiženou i zdravou končetinu přiložit podpůrný obvaz a poskytnout koni klid. Po ústupu otoku (tj. 10-14 dní) koně 2x denně provádět po dobu 10 - 15 min. Při těžkém postižení šlachy to může trvat i 6-12 měsíců, než bude kůň opět moct pracovat pod sedlem. V akutním stadiu by měly být koni podávány protizánětlivé léky, hojení může také urychlit léčba laserem* nebo ultrazvukem.Je-li kůň unaven nebo se nezdá být v kondici, je třeba zatěžovat jej opatrně. Nikdy nesmíme zanedbat žádné podezřelé zduření šlachy. K tomuto poranění jsou náchylní zejména koně s dlouhou přední stranou kopyta a nízkou patkou.
Oblouk - trvalé zesílení šlachy
Tuhé zesílení šlachy ohýbače na zadní straně metakarpu. Kůň nekulhá.
Konečné stadium některých případů natažení šlachy.V tomto stadiu již žádná léčba nepomůže. Je však třeba mít na paměti, že takto chronicky změněná šlacha je vždy slabší než zdravá, proto musí být kůň opatrně zatěžován.Viz natažení šlachy.
Poranění karpu
Otevřené poranění na přední straně karpálního kloubu.
Klopýtnutí a pád koně na nerovném terénu.Vyčistit a vypláchnout ránu. Došlo-li ke ztrátě části kůže, bude hojení probíhat pomalu a může se vytvořit jizva.Po tvrdém nerovném terénu a po silnicích jezdit opatrně. Používat chrániče.
Zaskočení do spěnky - poranění, které si kůň způsobil sám
Příčné zhmoždění nebo otevřené poranění na patce nebo na zadní straně spěnky přední končetiny. ve velmi závažných případech může být přetrhnuta šlacha.
Některé zadní kopyto poraní při pohybu koně přední končetinu. Příčinou může být chybný chod, nekorektní postoj, nebo špatné podkování koně.Malá poranění se mají vyčistit a vypláchnout. Větší rány lze sešít, jsou-li čerstvé. Po dobu hojení rány se kůň nemá zatěžovat. Infekce zpomaluje hojení ran, proto se snažíme jí zabránit.Odhalit a odstranit příčinu, je-li to možné. Při práci lze použít chrániče.
Zaskočení do šlachy - poranění, které si kůň způsobil sám
Podobné jako zaskočení do spěnky, ale lokalizované výše na končetině a postihující šlachu.
Viz výšeViz výšeViz výše, při práci lze použít chrániče šlach.
Zášlap korunky
Poranění v oblasti korunky, které si kůň způsobí nejčastěji sám.
Kůň si buď přišlápne korunku kopytem protilehlé končetiny, nebo jej poraní jiný kůň.Viz výšePři transportech použít chrániče.
Poranění spěnky a korunky strouháním
Rána na vnitřní straně spěnkového kloubu nebo korunky.
Poranění kopytem protilehlé končetiny.Viz výšePoužít chrániče.
Poranění karpu nebo hlezna strouháním
Poranění na vnitřní straně karpu nebo hlezna.
Poranění kopytem protilehlé končetiny.Vyhledat pomoc veterináře. Další jízda na koni nemusí být právě bezpečná.Vyhledat pomoc veterináře.
Návní kost - exostóza na metakarpální kosti
Kůň může kulhat bez zjevné příčiny, ale obvykle má tvrdé zduření na boční straně metakarpu. To někdy bývá, zejména v počátečním stadiu bolestivé.
Opakované působení otřesů na kost během zátěže. Nová kostní tkáň se vytváří jako zesílení zatěžované kosti.Chladivý obklad a protizánětlivé prostředky pomohou zmírnit zánět. Většina exostóz se časem a po krátkodobém vyřazení koně z provozu zklidní a nezpůsobuje trvalé problémy, i když zduření již zůstane koni trvale.Žádná.
Zlomenina kosti
Výrazná bolestivost. Kůň obvykle není schopen zatěžovat postiženou končetinu.
Síly působící na kost ve cvalu mohou být tak velké, že někdy způsobí zlomeninu bez další zjevné příčiny.S použitím moderních léčebných postupů lze napravit zlomeniny hlezna, karpu a níže uložených kostí. Postihne-li fraktura větší kost nad uvedenými klouby nebo došli-li v důsledku zlomeniny k porušení kožní integrity, musí být kůň zpravidla utracen.Žádná.
Šinbajny (zánět okostice na metakarpanu) - problém postihující převážně mladé koně
Kůň kulhá a přední strana jedné nebo obou metakarpálních kostí je citlivá na tlak. Kost může být teplejší a oteklá.
Nepřiměřená zátěž, která klade příliš vysoké nároky na nezralou kostní tkáň.Chladivý obklad a protizánětlivé léky v kombinaci s pracovním klidem.Přiměřená pracovní zátěž mladých koní.

*Léčba laserem

  • Pro léčbu poranění někdy veterináři používají laser. Tato léčba využívá světelnou energii k podpoře přirozených protizánětlivých mechanizmů koně.


>> K O P Y T A <<
Asi 90% všech případů kulhání u koní má příčinu v kopytě. Na většině z nich se alespoň částečně podílí zanedbaná péče o kopyta koně. Většinou bývá postiženo více kopyt najednou. Při pohmoždění kopytní škáry na jedné končetině je pravděpodobné, že podobně bude postiženo i nějaké další kopyto. Není neobvyklé, když kůň po vyléčení jednoho kopyta začne kulhat na jiné. Je proto lépe včas prohlédnout všechny končetiny a seznámit se s rozsahem poškození, než později léčit několik problému najednou.

PŘÍZNAKYPŘÍČINALÉČBAPREVENCE
Otlak chodidla
Rohovina v okolí *bílé čáry může být abnormálně zbarvena. Kůň citlivě reaguje na tlak na chodidlo a kulhání je horší na tvrdém povrchu.
Častý pohyb po tvrdém terénu nebo po silnicích.Vyřazení koně z práce do odeznění příznaku zánětu. Je dobré chránit chodidlo podložkou pod podkovu.U koní s tenkou vrstvou rohoviny na chodidle nebo s plochým kopytem používejte vložky mezi kopyto a podkovu.
Zánět kopytní škáry (podzoubek, suché kuří oko), obvykle na přední končetině
Střídavé kulhání, které se obvykle zhorší po zátěži, zejména na tvrdém nebo nerovném povrchu. Po seříznutí kopyta se objeví abnormálně zbarvená rohovina. Toto zbarvení bývá často růžové, způsobené přítomností krve.
Špatně sedící podkovy nebo nedostatečná obměna podkování.Kovář seřízne abnormálně zbarvenou rohovinu a zhotoví speciální podkovu. Ta chrání před nárazy tu část chodidla, z níž byla odstraněna postižená rohovina.Dbejte na pravidelnou podkovářskou úpravu svého koně zkušeným podkovářem.
Zchvácení kopyt (laminitida) - zánět lístků stěnové škáry kopyta, obvykle na více končetinách najednou
Kůň se snaží nezatěžovat přední části kopyta a většinou přenáší svou hmotnost na zadní části. V těžkých případech není vůbec schopen pohybu. Kopytní stěna je teplá.
Překrmení nebo intoxikace má za následek uvolnění určitých chemických látek do krevního oběhu. Ty způsobí stažení drobných cév vyživujících citlivé lístky stěnové kopytní škáry. V některých případech lístky odumřou, čím je umožněna rotace kopytní kosti a někdy i proděravění rohového kopyta.Poraďte se se svým veterinářem a odstraňte příčinu. Poskytněte koni klid, jen v mírných případech jej můžete provádět na ruce. Mírná sedativa sníží krevní tlak, a spolu s analgetiky tak ztlumí bolest. Kopyto by se mělo podkovářsky upravit, v některých případech je nutné ortopedické podkování.Dbejte na správnou výživu koně a věnujte kopytům patřičnou péči. To platí zejména u ponyů, kteří jsou na vznik laminitidy obzvlášť náchylní.
Uvolněná kopytní stěna - infekce stěnové škáry
Kopyto je citlivé na poklep. Pod rohovou kopytní stěnou se podél *bílé čáry šíří černý hnis, který je spíše suchý a drobivý než tekutý.
Kombinace několika faktorů: nekvalitní rohoviny a příliš dlouhé přední stěny kopyta, která vede k uvolňování rohoviny v místě *bílé čáry a usnadňuje vstup infekce.Všechna infikovaná rohovina musí být odstraněna.Pravidelným a důsledným čištěním kopyt odstraníme zbytky bláta a hnoje, které můžou vést k vzniku infekce.
Podotrochlóza - onemocnění postihující střelkovou kost, na ni ležící šlachu hlubokého ohýbače prstu a přilehlé struktury kopytních patek.
V počátečním stadiu onemocnění střídavé kulhání. Někdy kůň v klusu klopýtá. Podotrochlóza se zpravidla objevuje na obou předních končetinách. Pro potvrzení diagnózy je nezbytný rentgenový snímek.
Pravděpodobně opotřebení struktur v okolí střelkové kosti, někdy způsobeno nesprávným okováním. Stav někdy zhoršují cirkulační poruchy.Nezbytné je ortopedické podkování. Cirkulaci lze podpořit léky, které rozšiřují cévy. V některých případech je nezbytný chirurgický zákrok.Dobré podkování zamezí předčasnému opotřebení končetin koně.
Zánět střelkového váčku
Onemocnění podobné podotrochlóze.
Jedná se spíše o vývojový stupeň podotrochlózy než o samostatné onemocnění.Viz podotrochlóza.Viz podotrochlóza.
*Absces kopyta
Výrazné kulhání - někdy kůň dokonce není schopen na nemocnou končetinu došlápnout.
Bodné poranění chodidla, které umožňuje průnik infekce do hlubších vrstev kopyta. Hnis, který se tvoří, nemůže odtékat a tlačí na chodidlovou škáru, což se projevuje bolestí.Veterinář musí odstranit postiženou rohovinu tak, aby umožnil dostatečný odtok hnisu. Někdy je nezbytné podat antibiotika a na kopyto se obvykle přiloží teplý obklad, aby se urychlilo hojení.Pravidelná kontrola kopyt.
Rozštěp kopyta
Malá, většinou vertikálně směřující prasklina rohové stěny, která se postupně zvětšuje, není-li včas ošetřena. Pokud zasáhne až na korunku, zabraňuje tvorbě normální neporušené rohoviny. Při proniknutí rozštěpu k hlouběji uloženým citlivým vrstvám kopytní stěny může kůň kulhat.
Špatná kvalita rohoviny, která nebyla dostatečně chráněna podkovou před tlakem a otřesy. Také velmi suché prostředí činí rohovinu náchylnou ke vzniku rozštěpů.Co nejrychleji je nutno zabránit dalšímu šíření praskliny. Toho docílíme vytvořením buď příčného zářezu nad rozštěpem, který je aspoň tak hluboký jako rozštěp, nebo dvou podélných zářezů z jeho každé strany. V závažných případech je nutné odstranit část rohoviny a zpevnit rohovou stěnu syntetickou akrylovou hmotou.Pro zlepšení kvality rohoviny přidávat koni do krmiva biotin a methionin.
Hniloba rohového střelu
Rohovina střelu je černá, zapáchá a je pokryta vlhkou mazlavou hmotou. Kůň kulhá jen v těžkých případech.
Vzniká u koní, kteří jsou ustájeni na znečištěné vlhké podestýlce nebo se dlouhodobě pohybují v bahnitém terénu.Musí se odstranit všechna postižená rohovina, což umožní přístup antibiotických sprejů nebo roztoku formalínu k zbývající části střelu.Řádně obměňovat podestýlku, aby kůň nestál ve vlhku, pravidelně čistit kopyta.

*Absces (hlíza)
  • Opouzdřený hnisavý zánět tkáně.
*Antibiotika
  • chemické látky, které jsou vyprodukovány mikroorganismy; jsou schopny zastavit růst jiných organismů.
*Bílá čára (linea alba)
  • 0,5 cm široký pruh kopírující tvar kopyta mezi rohovým chodidlem a chodidlovým okrajem. Bílá čára je nepigmentovaná rohovina.


>> K L O U B Y <<
Každý kloub se skládá ze tří různých složek, které mohou být postiženy chorobným procesem: chrupavek, kostí a *kloubní synovie a vyživující kloubní chrupavky. Většina kloubních onemocnění má určité společné rysy. Donedávna byla označována jako artritis, tedy zánět kloubu. Dnes se používá termín *degenerativní onemocnění kloubu - DJD. Poškození kloubní chrupavky vede k obnažení pod ní ležící kosti a je bolestivé. Zánět, který vznikne následně, často vede k nedprodukci nekvalitní *synoviální tekutiny. Proto postižený kloub vypadá jako oteklý nebo naplněný tekutinou.


PŘÍZNAKYPŘÍČINALÉČBAPREVENCE
Naplněný kloub
Kloub je nateklý, ale nebolestivý a kůň nekulhá
Mírné zmožení *synoviální tekutiny jako následek dlouhodobého přeťežování kloubu.Ve většině případů není léčba nutná. Otok zmizí sám po určitém období klidu.Pravidelná zátěž, bez náhlého přepínání po dlouhém období klidu.
Kroužek a kostnatění kopytních chrupavek
Kůň kulhá. rentgenolotické vyšetření prokáže velkou masu novotvořené kosti v oblasti spěnky, které je někdy zjistitelné i pohmatem. Jedná se buď o tzv. kroužek, což je kostní val na spěnkové kosti nebo nad korunkou, nebo o kostnatění chrupavek v oblasti kopytních patek.
Opotřebení způsobené opakovanými otřesy spěnky např. při pohybu po dlážděných cestách.Účinná léčba zpravidla není možná, ale kulhání někdy ustoupí po použití alergik. Nezasáhne-li nově vytvořená kost kloub, časem se problém sám zklidní.Žádná.
Nálevka spěnkového kloubu - nadprodukce *synoviální tekutiny
Měkký otok na zadní straně končetiny těsně nad spěnkovým kloubem, který se často zhorší po delším odpočinku koně. Kůň nekulhá.
Opotřebení spěnkového kloubu.Není nezbytná.Není možná, ačkoliv dobrá konformace ramene (šikmá lopatka) a nepříliš strmá spěnka dává určitou naději, že se kůň tomuto problému vyhne.
Nálevka šlachové pochvy ohýbačů hlezna - nadprodukce *synoviální tekutiny
Měkký otok nad patním hrbolem mezi kostí a šlachou.
Přetěžování hlezna.Není nezbytná.Není možná. U koní s dobře utvářenými hlezny je pravděpodobné, že tento problém nenastane.
Špánek - špánková pakost
Kůň kulhá na jednu, někdy na obě zadní končetiny. V některých případech se na vnitřní ploše končetiny pod hlezením kloubem vytváří tvrdé kostěné zduření.
Jedná se o formu *DJD, postihující malé kůstky hlezenního kloubu.Omezená zátěž spolu s použitím analgetik může vést k nebolestivému srůstu postižených kostí. Ortopedické podkování může snížit kulhání.Žádná, ačkoliv správné utváření kloubu snižuje riziko pozdějšího vzniku tohoto problému.
Zaječí kost - zesílení vazu
Tuhé zduření na zadní straně končetiny těsně pod hlezenním kloubem. Kůň může, ale nemusí kulhat.
Nadměrné ohyby kloubu, vedoucí k přepínání vazů, spojující některé kosti hlezenního kloubu.Pracovní klid.Správně utvářené hlezno je vystaveno menšímu riziku vzniku zaječí kosti. Vyvarovat se přetěžování mladých koní.
Zánět loketního nebo patního mazového váčku - otok na hrbolu loketním nebo patním
Chladné nebolestivé zduření na patním hrbolu nebo na lokti (v akutním stádiu je zduření teplé a měkké). Kůň obvykle nekulhá.
Může vzniknout po úderu, ale častěji je následkem opakovaného zranění kloubu při uléhání na nedostatečnou podestýlku ve stáji.Léčba není nezbytně nutná.Používání dostatečné podestýlky. Při transportu používat chrániče.
Fixace čéšky - zablokované koleno
Zadní končetina je fixována v natažené poloze, kůň ji nemůže ohnout a vleče ji za sebou. Tento problém se může objevit při zátěži nebo jako následek jiného poranění kolenního kloubu.
Mechanismus, který koni za normálních okolností umožňuje zablokovat kolenní kloub a spát vestoje. je-li kůň chován ve špatných podmínkách, může dojít ke zkrácení jednoho z vazů, čímž se trvale aktivuje tento mechnismus.Po uvolnění koně je někdy možné lehkou masáží kolena uvolnit zablokovanou čéšku. Někdy je nezbytné chirurgické přetnutí zkrácených vazů.Žádná.
Zánět sezamské kosti - sezmoiditida
Bolestivý otok na zadní straně spěnkového kloubu.
Často je následkem celkového opotřebení, ale může se objevit po přetížení vazů přilehajících k sezamské kosti.Klid a podání protizánětlivých léků.Podkovářskou úpravou zabráníme nesprávnému utváření kopyta (tj. příliš dlouhá přední stěna kopyta a nízká patka).
Osteochondróza (OCD) - onemocnění kostí u mladých koní
Náhlý nástup kulhání, často po noci strávené ve stáji. Může postihovat různé klouby, např. koleno, hlezno nebo spěnku. Kloubní pouzdro je naplněno nadměrně produkovanou *synoviální tekutinou.
Kulhání je způsobeno zeslabením a následným uvolněním část kloubní chrupavky. K tomuto problému může dojít v prvních 6-12 měsících života hříběte. Kulhání se objeví až po zařazení koně do náročnějšího tréninku.Jednou z možností je chirurgické odstranění chrupavčitých a kostních fragmentů z postiženého kloubu.Žádná.