Červenec 2007

Březost a porod klisny

31. července 2007 v 16:58 Péče o koně

Březost a porod klisny

25.05.2006

Zda-li bylo připuštění úspěšné a klisna nám zabřezla můžeme poznat podle některých příznaků, jako je nedostavení další říje, klisna se stává klidnější, pomalejší a lépe žere. Později se jí zvětšuje objem břicha a klisna je opatrnější (nevyhazuje, neběhá příliš zběsile apod.)

Přesněji však můžeme březost zjistit:
  • rektálním vyšetřením - to je pohmatem přes konečník, kdy na vaječníku nahmatáme žluté tělísko - lze zjistit už po 3 týdnech
  • laboratorním vyšetřením - zjišťuje se hormon progesteron v krvi nebo moči - ten můžeme objevit po 3 měsících
  • ultrazvukem - první známky můžeme pozorovat 16. den
  • podle pohybu hříběte - až v pokročilém stádiu březosti

    Vývoj plodu
  • po oplození embryo sestupuje do dělohy a zde v průměru za 56 dní dochází k uhnízdění do děložní sliznice. Po celou tuto dobu je embryo vyživováno tzv. děložním mlékem, tj. sekret děložní sliznice.
  • Po uhnízdění se vytváří tzv. PLACENTA, což je plodové lůžko, které je tvořeno 3 obaly, naplněnými plodovými vodami, chránící plod před úrazem.
    Jsou to:
    • AMNION (ovčí blána) - je to nejvnitřnější blána, která obaluje plod, obsahuje sliznatou zkalenou tekutinu, v níž plod plave zavěšený na pupeční šňůře.

    • ALANTOIS (močová blána) - obsahuje nažloutlou čirou tekutinu

    • CHORION (vnější cévnatá blána) - obaluje 2 uvedené vaky, na vnější straně má vedle sebe krátké výrůstky - klky, kterými je vak připevněn k děložní sliznici

    Do 35 - 40 dne hovoříme o embryonálním vývoji a nad 40 dní až do porodu o vývoji plodovém, neboť se plod již podobá hříběti.


    VELIKOST PLODU
    Měsíc vývojeVelikost a hmotnostVývin plodu
    koncem 1. měsíceasi 1 cm
    po dovršení 2. měsícemá 7 - 10 cmzačíná mít již podobu koně
    koncem 3. měsíceasi 12 cm
    ve 4. měsícimá 20 - 23 cm a váží již 1 kguž na něm lze rozeznat pohlaví
    koncem 5. měsícemá asi 33 cmobjevují se první chloupky na pyscích a konci ocasu
    v 6. měsícimá zhruba 56 cm a váží 5,5 kg
    v 8. měsícije velký 68 - 73 cm a má 16 - 19 kg
    v 10. měsícije to 85 - 92 cm a 29 - 33,5 kgtělo je již pokryto krátkou jemnou srstí
    v 11. měsíciměří 100 - 150 cmje dokonale vyvinuté a prořezávají se mléčné zuby


    Březost klisny trvá 333 dní (tj. 11 měsíců)

    Březí klisny preventivně očkujeme proti virovému zmetání klisen a dodržujeme zdravotní a hygienické opatření. Klisny neumísťujeme do nového stáda, aby nedošlo k pokopání a následnému potratu. Ten však může také nastat např. při kolice nebo po pádu na překážku apod. Pokud klisna potratí musí ji zvěrolékař prohlédnout rodidla a je-li vše v pořádku, znovu ji můžeme připustit 7 - 11 den (stejně jako po porodu).
    Klisna vyžaduje klidné a citlivé zacházení. Až do 5. měsíce březosti lze klisnu s opatrností používat ke sportovním účelům. V tahu může pracovat s opatrností neustále, avšak po polovině březosti by se neměla používat k těžké práci a neměla by již skákat.


    Krmení březích klisen
    Klisny krmíme 3x denně. Podáváme jim kvalitní krmení (zvýšíme přísun vitamínů B, D, A, kostitvorných minerálních látek, hodnotných bílkovin a karotenu). Musí mít dostatek kvalitní pitné vody a pohybu, který ji velice prospívá. Povzbuzuje krevní oběh a látkový metabolismus.
    Někdy se mohou vyskytnout otoky zadních končetin (břicha, vemene) - na ně je potřeba dávat obklady.
    Mohou být zapříčiněné:
    • nadměrně vodnatým krmivem

    • nedostatkem pohybu

    Nedostatečná, málo vydatná potrava může ohrozit vývoj plodu. Velmi nebezpečné je také vadné nebo zkažené krmivo. Není vhodné krmit ani čerstvým, plesnivým nebo zapařeným senem. Nepoužíváme také špatně zkvašenou siláž, nahnilé okopaniny a žitné otruby (námel). Vyřadíme žluklé, ztuchlé zrniny.
    Při krmení zkaženým krmivem, napájením studenou vodou a hrubým zacházením by mohlo dojít k předčasnému porodu.
    Zhruba 2 - 3 týdny před porodem snižujeme dávky jadrných krmiv, předkládáme pouze luční seno + MASH.

    MASH
  • je teplý nápoj, který má mírně projímavé účinky, čímž zabráníme trávícím poruchám, které by mohly být způsobené zácpou.
  • podáváme ho 2 - 3 týdny před porodem
    Připravíme ho z:
    • 1,25 L horké vody

    • 1,50 kg ovsa

    • 0,25 kg pšeničných otrub

    • 0,05 kg lněných semínek

    • 0,03 kg kuchyňské soli


    POROD

    Před porodem umístíme klisnu do porodního boxu, který by měl být vykachličkovaný, veliký 3 x 3 m a vystlaný čerstvou nezávadnou slámou. Klisně sundáme podkovy, aby nedošlo ke zranění jak klisny tak hříběte.

    Blížící se porod poznáme podle těchto příznaků:
  • klisně se zvětší pohlavní orgány
  • také se zvětší vemeno a začne z něj kapat mlezivo
  • uvolní se pánevní svaly a břišní svaly
  • klisna neustále vstává, lehá, potí se, často močí, ohlíží se
  • těsně před porodem ulehne - rodí v leže a nejčastěji v noci, proto je potřeba ji neustále hlídat, aby nerodila sama

    K porodu musíme mít připravené tyto pomůcky:
  • 2 porodní provazce - je-li potřeba, upevní se hříběti nad spěnkové klouby (pozor, ne nad kopýtka) a jimi pomůžeme klisně hříbě vytáhnout
  • nůžky na pupeční šňůru
  • tkaloun na pupeční šňůru
  • obinadlo na ocas
  • desinfekční prostředek (SEPTONEX, JODONAL, BENZITRIN, AJATIN)

    Klisně omyjeme rodidla teplou vodou s desinfekcí a ovážeme ocas obinadlem.
    Hříbě se většinou rodí nejprve předními končetinami, na nichž je položená hlava. To je pravidelná poloha. Může se ale stát, že se hříbě narodí polohou nepravidelnou, což je např. jedna přední končetina vpředu, druhá stočená pod břicho nebo do kozelce, kdy jdou všechny čtyři končetiny najednou.

    Hmotnost narozeného hříběte je u teplokrevných hříbat asi 45 - 60 kg a u chladnokrevných 50 - 70 kg.
    Denně hříbě vypije 1 - 1,5 L mléka a přibere asi 1 - 2 kg.

    Hříběti po porodu
    Vyčistíme mu nozdry a dutinu ústní. Zkrátíme pupeční šňůru na 10 cm a zdesinfikujeme. V případě, že hříbě nedýchá polijeme hrudník a hlavu studenou vodou, popř. provedeme masáž srdce a umělé dýchání.
    Hříbě dáme olízat klisně, která mu jazykem masíruje celé tělo, což má vliv na prokrvení celého organismu.
    Zdravé hříbě do 2 hodin vstane a jde se napít mleziva, které klisna produkuje 3 - 5 dní. To hříbě potřebuje pro odchod střevní smolky.
    Hříbě očkujeme proti ochromě a tetanu.

    Klisně po porodu
    Podáme ji povzbuzující nápoj MASH. Visící lůžko z pochvy podvážeme, aby si na něj nešlápla. Mělo by vyjít do 2 hodin a když ne, musíme zavolat veterináře, neboť hrozí zánět dělohy a následná sterilita (neplodnost).
    Z pochvy vytéká hnědočervený sekret - to znamená, že se klisna čistí a to trvá zhruba 5 dní.
    Tvorbu mléka podporujeme přídavkem okopanin (krmné mrkve) i slunečnicových pokrutin. V době kojení se nemá měnit krmná dávka. Optimální výživou je pastva, blahodárně působí sluneční záření a pohyb na čerstvém vzduchu. Denně přidáváme klisně 1,5 - 3 kg ovsa. Zhruba do týdne přecházíme na normální krmnou dávku.
    Klisnu po porodu znovu zapouštíme (pokud chceme) 7 - 11 den, pokud nezabřezne potom až po odstavu.

    Složení mléka klisny:
  • sušiny - 9,4 - 10,4%
  • bílkoviny - 1,6 - 2,1%
  • mléčný tuk - 0,4 - 1,1%
  • mléčný cukr - 6,3 - 7,1%
  • minerální látky - 0,3 - 0,48%



Problémy po narození

31. července 2007 v 16:57 Péče o koně


Střevní smolka
  • je tvořená plodovou vodou, části žluče a střevní výstelkou
  • může se stát, že včas nevyjde a dojde k jejímu zadržení. Hříbě je najednou neklidné, hrabe, stojí shrbené, nutí se ke kálení, švihá ocáskem, jindy se zase válí jako při kolice. Přitom všem ale saje.
  • uvedené potíže odstraníme, dáme-li hříběti nálev, jehož složení je: 1L teplé vody, glycerin nebo parafinový olej.


    Osyřelé hříbě
  • v případě ztráty klisny během nebo po porodu je nutné hříběti zajistit náhradní zdroj krmení.
    A to:
    • nejúčinější a nejlepší je umístit hříbě u náhradní klisny (ta musí mít samozřejmě mléko. Může to být klisna, která zrovna přišla o své hříbě nebo klisna, která hříbě má a je schopna přijmout cizí.)

    • pokud nemáme vhodnou klisnu, můžeme použít kozu, která také může hříbě odchovat, neboť její mléko má stejné složení jako kobylí

    • pokud ani kozu neseženeme, krmíme hříbě naředěným kravským mlékem v poměru 1 : 2. Přitom je nutné dodržovat hygienické požadavky, čistotu a teplotu. Krmíme každé 2 hodiny (čerstvým mlékem)


    Průjmy
  • nebezpečné jsou pro hříbata také průjmy. Proto je důležité včas zjistit a odstranit příčiny (může to být špatné krmení klisny, prochladnutí hříběte nebo napije-li se hříbě vody,...). Je nutné vždy uvědomit veterináře, neboť hrozí ohrožení zdraví nebo i úhyn.


    Křivé hříbě (přeležené)
  • může se stát, že hříbě po narození je křivé a neforemné. Je to však jev krátkodobý a hříbě pravidelným pohybem, růstem a dobrou kondicí tuto estetickou vadu ztratí.


    Pupeční kýla
  • dosti často lze po nějaké době pozorovat, že v místě, kde je pupek se objeví malý váček, který někdy zmizí. Jde o pupeční průtrž. Velikost zjistíme hmatem, je-li 1 - 1,5 cm velká, zpravidla zaroste, je-li však větší, průtrž se zvětšuje. Část střeva vstupuje tímto otvorem do váčku a může dojít k uskřípnutí střeva, které někdy končí smrtí. Nutný je veterinární operativní zákrok.

  • Ochroma
  • oteče-li sajícímu hříběti kloub, je malátné a má vysokou teplotu, je to příznak této nebezpečné nemoci. Proto hříbata chráníme preventivním očkováním.


    Překlubování
  • u hříbat můžeme zjistit tzv. překlubní postoj, kdy spěnka nesměřuje šikmo dopředu a dolů, ale kolmo k zemi nebo dokonce šikmo dozadu. Je to následkem překlubního kopyta, jehož patky jsou nápadně vysoké.
  • při zjištění je nutné ihned sjednat nápravu. Je potřeba seříznout co nejvíce rohovinu patkové části, takže kopýtko nabude normálního tvaru. Tuto nápravu však přenecháme zkušenému podkováři.

    Přestavěné hříbě
  • tato přestavěnost trvá po určitou dobu vývoje a postupem času se vyrovná. Jedná se o to, že hříbata jsou v kohoutku nižší než v kříži (v zádi).
  • zmizí to ve stáří asi 1 roku a hůlková míra kohoutku i zádě bude stejná. Při ukončení růstu bývá výška v kohoutku vyšší o 1-2 cm. Jsou však případy, kdy kůň zůstane přestavěný i v dospělosti.

Hříbata do odstavu

31. července 2007 v 16:56 Péče o koně

Péče a ochočování
Do 2 hodin po narození hříbě vstane a jde se napít mleziva, které potřebuje pro odchod střevní smolky. Mlezivo klisna produkuje 3 - 5 dní po ohřebení a po tomto období se mléko upraví na stálou normu.
Do 24 hodin musíme hříbě naočkovat proti tetanu a ochromě.
Je-li pěkné počasí, můžeme čtvrtý nebo pátý den po narození pustit klisnu s hříbětem do výběhu, neboť pohyb na čerstvém vzduchu a sluneční paprsky mají příznivý vliv na látkový metabolismus, vývin kostry a svalstva a na činnost srdce a plic. Také v této době můžeme pomalu začít s ochočováním. Nejlépe je ochočovat ve stáji za přítomnosti klisny, aby hříbě bylo klidné a cítilo se v bezpečí. Navykáme ho na doteky a hlazení člověkem.
Během svého růstu hříbě potřebuje dostatek odpočinku
Zhruba od 4. týdnů můžeme učit hříbě zvedat nohy, vyškrabovat kopýtka a mírně na ně klepat, čímž hříbě připravujeme na úpravu kopyt a podkování. Poprvé hříběti ošetříme kopyta po 3 měsících a potom následně každé 2 měsíce. Také ho učíme zvykat si na ohlávku a čištění.
Ve stáří třech nebo čtyř měsíců můžeme hříbě učit nastupovat do přepravního boxu. Samozřejmě také ve společnosti klisny.

Máme-li hřebečka, se kterým nepočítáme do chovu a chceme ho vykastrovat, pak je to dobré provést ještě před odstavem. Později je to sice také možné, ale čím starší hřebeček bude, tím bude samozřejmě kastrace obtížnější. Před kastrací musíme povést odčervení.
A stejně jako kastrování, také značení hříbat (což jsou výžehy) provádíme zhruba u půlročních hříbat.


Krmení hříbat
V prvních dnech hříbě saje až 30x za den. Po měsíci už asi jen 8x denně a poté se interval prodlužuje na 2 - 2,5 hod. Pokud je klisna v práci, musíme provádět krátké přestávky, aby se hříbě mohlo napít.
Asi za čtrnáct dní začne hříbě projevovat zájem o pevnou potravu (tj. seno, oves), ale mléko saje zhruba až do 4 měsíců.
Ve 3 týdnech začínáme hříbě přikrmovat kvalitním drceným ovsem (je lépe stravitelný), senem (nejlépe lučním, neboť je nejhodnotnější), podáváme mu rybí tuk na podporu vývoje kostry a můžeme mu dát i vařené lněné semínko a další. Jen kromě okopanin, kterými krmíme až po odstavu.
Mladým hřebečkům podáváme syrové vejce.

Dále pak přikrmujeme:
  • koncem 2. měsíce
  • 1 kg sena + 1 kg ovsa
  • ve 3 měsících
  • 2 kg sena + 1 kg ovsa
  • mezi 4. - 5. měsícem
  • 3 kg sena + 2 kg ovsa

Pastevní porost je hříbě schopno spásat spolu s matkou zhruba od 2. měsíců.


Odstav
  • hříbata se odstavují mezi 4. - 6. měsícem
  • odstav musí proběhnout pozvolna, aby nebyl velkým stresem pro hříbě, ale ani pro matku. Hříbě na odstav připravujeme postupným oddělováním od matky, kdy klisnu odvádíme např. do výcviku a hříbě ponecháme v boxu, kam mu dáme dostatek potravy. Úplné odstavení by mělo nastat asi po čtyřech týdnech této přípravy. Zhruba po týdnu po odstavu můžeme hříbě pustit do výběhu, ale během této doby by nemělo matku slyšet ani vidět.
  • hříbata umísťujeme skupinově do volných stájí, které se ale nesmějí přeplňovat
  • plnokrevná hříbata nebo i ročci jsou ustájeni buď ve dvouboxech nebo v jednotlivých boxech v řadové stáji.


Výživa

31. července 2007 v 16:48 Péče o koně

Výživa

20.5.2007 14:58
Chceme-li, aby náš kůň podával dobré výsledky, je zapotřebí zajistit mu kvalitní plnohodnotné krmivo. Jeho množství a složení musí být samozřejmě přiměřené práci, kterou kůň vykonává.
K tomu, abychom koni poskytli potřebnou výživu, musíme znát →DRUHY← KRMIV

Napájení koní
Kůň musí mít neustále přístup k vodě (automatické napajedlo nebo vědro v boxe). Voda by měla být pitná, zdravotně nezávadná, čistá, bezbarvá, bez choroboplodných zárodků, nečistot a zápachů. Její teplota by měla být 10 - 15°C.
Denní spotřeba vody je asi 20 - 40 L. Samozřejmě záleží na pracovním zatížení, ročním obdobím, vlhkosti vzduchu, ale také složení krmné dávky. Před prací kůň nemá dostat velké množství vody, to platí především u koní dostihových.
Hlavně ale musíme vědět, že nesmíme napájet koně bezprostředně po výkonu a koně zpoceného. Tomu podáme nejprve trochu sena a teprve potom můžeme napojit.


Při krmení koně bychom se měli řídit určitými zásadami:
  • dodržovat dobu krmení
  • při krmení koně nerušit
  • krmit vícekrát denně menšími dávkami (nejčastěji 3x) a to: ráno (1/3 jádra, 1/4 objemné píce), odpoledne (1/3 jádra, 1/4 objemné píce) a večer (1/3 jádra, 1/2 objemné píce)
  • po krmení nechat koně alespoň 1 - 1 1/2 hod v klidu


    Příklad denní krmné dávky sportovního a rekreačního koně:

    Sportovní kůň
    Oves - 5 - 7 kg, seno - 8 kg
    Otruby, kukuřičný šrot nebo jiné příměsi - 1/2 kg
    Vitamíny - např. EFFOL CONDI - odměrku do ovsa
    Mrkev (v zimním období) - 2 - 3 kg

    Rekreační kůň
    Oves - 4 - 6 kg, seno - 6 - 7 kg
    Otruby pšeničné nebo jiné příměsi - 1/2 kg např. každý druhý den
    Vitamíny - podle aktuálních potřeb
    Mrkev (v zimním období) - 2 kg


    KRMENÍ TAŽNÝCH KONÍ
    Jak už bylo zmíněno, koně krmíme podle druhu práce a zátěže.

    Krmení by mělo být:
    1. Individuální - tzn. každý kůň by měl mít vlastní složení krmné dávky (dle výkonu)
    2. Krmíme 3x denně a základ krmné dávky by měla tvořit objemná krmiva
    3. Poměr jadrných krmiv by měl být následující:
  • ráno 2/7
  • v poledne 2/7
  • večer 3/7
    4. Oves zkrmujeme celý, ostatní jadrná krmiva šrotovaná + smíchané s řezankou. Směsi ovlhčujeme vodou nebo melasou.
    Poměr jadrných krmiv s řezankou
    • pracovní klid
    1 : 2
    • lehká práce
    1 : 1 a 1/2
    • střední práce
    1 : 1
    • těžká práce
    1 : 0,5

    5. Přechod na jinou krmnou dávku musí být pozvolný


    Přibližné krmné dávky pro tažné koně


    Zimní krmné dávky v KGLetní krmné dávky v KG
    Hmotnost koněDruh práceJádroSenoSlámaŠtavnatéJádroSenoSlámaZelená píce
    500 kgpracovní klid0,853,535,50,85---319

    lehká práce1,605,5381,601327

    střední práce2,47,539,52,41,5327

    těžká práce3,308,53103,304322
    600 kgpracovní klid14,53,56,51---3,522

    lehká práce1,806,53,591,8013,530

    střední práce2,683,5102,623,530

    těžká práce3,693,510,53,64,53,524
    700 kgpracovní klid1,205471,20---425

    lehká práce2741021,5433

    střední práce2,88,54112,82,5433

    těžká práce3,89,5411,53,85426

    A ještě upřesnění k rozdělení práce:
  • Pracovní klid - je když kůň nepracuje, většinu dne je ve stáji nebo ve výběhu
  • Lehká práce - pracovní doba je kratší než 8 hod, je to práce bez námahy
  • Střední práce - kůň pracuje ve stížených podmínkách, jsou zvýšené nároky na pracovní energii, tempo je větší, jsou kratší přestávky a kůň pociťuje mírnou únavu
  • Těžká práce - trvá déle než 8 hod, jsou kladeny značné nároky na pracovní energii, těžké pracovní podmínky, kůň je velmi unaven a dochází k úbytku živé hmotnosti


    KRMENÍ CHOVNÝCH KLISEN
    U chovných klisen rozlišujeme období první a druhé poloviny březosti, neboť plod se nevyvíjí stejnoměrně. Větší pozornost je třeba věnovat klisně zejména až v druhé polovině březosti, ale nedostatečná a málo vydatná potrava by mohla ohrozit vývoj plodu v kterémkoliv stádiu vývoje.

    Přesto bychom se měli vyvarovat po celou dobu březosti krmení těmito krmivy:
  • velmi nebezpečné je vadné nebo zkažené krmivo
  • není vhodné krmit ani čerstvým, plesnivým nebo zapařeným senem
  • nepodáváme také špatně zkvašenou siláž, nahnilé okopaniny, žitné otruby (námel). Vyřadíme taky žluklé, ztuchlé zrniny.

    Krmná dávka by klisně měla poskytnout hlavně dostatek hodnotných bílkovin, kostitvorných minerálních látek, karoten a vitamíny B, D, A. Klisny krmíme 3x denně.

    Zhruba 2 - 3 týdny před porodem podáváme MASH, který má mírně projímavé účinky - tím zabráníme trávicím poruchám - zácpě.
    Příprava MASHE:
    • 1,25 L horké vody

    • 1,50 kg ovsa

    • 0,25 kg pšeničných otrub

    • 0,05 kg lněného semínka

    • 0,03 kg kuchyňské soli
    Klisnu pravidelně čistíme, mírný pohyb povzbuzuje krevní oběh a látkový metabolismus.

    Před porodem snižujeme dávky objemných krmiv, předkládáme pouze luční seno + MASH.

    Po porodu dáváme MASH, zhruba do týdne přecházíme na normální krmnou dávku.

    Tvorbu mléka podporujeme přídavkem krmných okopanin (krmnou mrkví) i slunečnicovými pokrutinami. V době kojení se nemá krmná dávka měnit.
    V době, kdy klisnu znovu zapouštíme (7 - 11 den po porodu) zkrmujeme kvalitní seno, naklíčený oves (vit. E), pšeničné otruby, mrkev (provit. A), siláž, sušené kvasnice (vit. D, B).

    Napájení klisen - studená, závadná voda může způsobit potrat.

    Pastva klisen
    • má značný vliv na další zabřeznutí

    • pro kojící klisny je optimální výživou, blahodárně působí sluneční záření a pohyb na čerstvém vzduchu

    • denní pastevní dávka je kolem 30 - 40 kg pastvy. Přidáváme denně 1,5 - 3 kg ovsa.


    KRMENÍ HŘÍBAT
    První výživou hříběte je zhruba asi 5 dní mlezivo, které se potom upravuje na běžné mateřské mléko. V prvním měsíci saje hříbě každou hodinu, poté se interval prodlužuje na 2 - 2,5 hod. Proto pokud je klisna v práci, provádíme přestávky, aby se hříbě mohlo napít.
    Zhruba asi 4. den vypouštíme hříbě s klisnou do výběhu.
    Pokud klisna produkuje málo mléka, přikrmujeme kravským nebo kozím mlékem. V případě, že hříbě osiřelo, je nutné mu zajistit náhradní zdroj potravy. Nejúčinnější a nejlepší je umístit hříbě u náhradní klisny. Neseženeme-li klisnu, můžeme zkusit sehnat kozu. Ta může hříbě odchovat, neboť její mléko má stejné složení jako kobylí. A nemáme-li k dispozici ani kozu, krmíme hříbě ředěným kravským mlékem v poměru 1 : 2. Zde je nutno dodržovat hygienické požadavky, čistotu a teplotu. Hříbě krmíme každé 2 hod. čerstvým mlékem.

    Zhruba od 3. týdne začneme hříbě přikrmovat mačkaným ovsem a lučním senem.
    Koncem 2. měsíce - je to 1kg sena + 1 kg ovsa
    Koncem 3 . měsíce - 2 kg sena + 1 kg ovsa
    Mezi 4. - 5. měsícem - 3 kg sena + 2 kg ovsa
    Seno i mačkaný oves zkrmujeme nejlepší jakosti. Oves nikdy nemačkáme do zásoby! Mladým hříbatům podáváme buď celé vajíčko nebo vaječný bílek.
    Okolo 6. měsíce provádíme odstav. V tuto dobu začneme s přikrmováním okopanin - krmnou řepou, krmnou mrkví, cukrovkou - vše podáváme strouhané. Jestliže hříbě začne žrát zeď nebo hlínu, znamená to, že v jeho krmné dávce je nedostatek minerálií a stopových prvků, kterými musíme krmivo doplnit. Hříbata krmíme nejméně 4x denně.

    Hříbě do 1 roku musí dostávat vysoce kvalitní krmivo (oves, seno, pšeničné otruby, bob, lněné semínko, pokrutiny, krmnou mrkev, krmnou řepu). Nejvhodnější je pastevní porost, neboť je bohatý na zdroj bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Taky pohyb na čerstvém vzduchu a sluneční záření má blahodárný vliv na látkový metabolismus, vývin kostry a svalstva, činnost srdce a plic.
    Asi ve 2. - 3. měsíci (v prvním pastevním období) začínají hříbata pastevní porost spásat.
    V druhém pastevním období přikrmujeme senem a ovsem. Konec druhého pastevního období spadá zhruba do stáří 18. měsíců, kdy jsou hřebečci i klisničky již dobře vyvinuti.
    Krmí se:
    • 5 - 10 kg sena

    • 2 - 4 kg jádra

    • 3 - 5 kg okopanin
    Dvouletým hříbatům snižujeme jádro až na 2 kg, seno se nemění.

    A opět pár zásad při krmení:
    1. Nejoptimálnější je tedy pastevní odchov hříbat
    2. Jadrná krmiva zkrmujeme individuálně
    3. Do 18. měsíců podáváme jádro mačkané, drcené a nepodáváme slámu
    4. Při stájovém krmení nedáváme objemná krmiva do žebříků, aby hříbata neprohýbala hřbet


    KRMENÍ PLEMENNÝCH HŘEBCŮ
    U plemenných hřebců je nezbytný pastevní odchov, protože na optimální funkci všech orgánů má vliv racionální výživa, pohyb a přiměřená práce.
    Zhruba 1 - 1,5 měsíce před připouštěcím obdobím se přidá jádro a objemná krmiva se sníží.

    Nejvhodnější je: luční, vojtěškové, jetelotravní sena, pšeničné otruby, bob, okopaniny a jádro.

    V intenzivní pohlavní činnosti se jako doplněk přidává odstředěné mléko, krevní moučka a krev.


    Krmné dávky pro plemenné hřebce při střední práci


    Zimní období (v KG)Letní období (v KG)
    Hmotnost hřebceObdobíJádroSenoSlámaOkopaninyJádroSenoSlámaZelená píce
    500 kgmimo připouš. období2,7081,572,705,51,516

    v připouštěcím období3,208,501,54,54,709---7
    600 kgmimo připouš. období3,1091,57,53,106218

    v připouštěcím období3,609,525,53,608,529,5
    700 kgmimo připouš. období3,301028,53,306,5220

    v připouštěcím období5,8011---75,8011---8
    800 kgmimo připouš. období3,7011293,7072,522

    v připouštěcím období6,4012---7,506,4012---9

Falabella - text+foto

31. července 2007 v 16:00 Plemena koní


Toto miniaturní plemeno je výsledkem soukromé iniciativy. Argentinský chovatel Julio Caesar Falabella, majitel statku Recreo de Roca, vyšlechtil na základě shetlandských ponyů a velmi malého plnokrevníka plemeno, které vypadá jako miniatura velkého koně. Přesný původ těchto koní nebyl nikdy zveřejněn, ale je jisté, že se na jejich vzniku podílela příbuzenská plemenitba.


Výška falabelly nesmí v kohoutku přesahovat 76 cm, menší jedinci jsou cennější. Hlava nemá mít typické znaky poníka a má být přiměřená k tělu. Krk bývá dostatečně dlouhý, plec silná, ale záď slabší. Zadní nohy mívají sblížená hlezna, přední někdy náběh k "modlení", holeně se poněkud rozbíhají. Kopyta jsou úhledná, dosti tvrdá, často se však objevuje náběh k těsnému, tj. příliš úzkému kopytu. Srst je hedvábná, bez podsady, hříva a ohon jsou nápadně bohaté a husté. Na spěnkách nesmí být ani náznak rousu. Odolnost těchto koníků je menší než u poníků, a proto potřebují soustavnou péči a v chovu velkou důslednost při odstraňování dědičných vad. U těchto minikoní jsou povoleny všechny typy zbarvení kromě strakáčů. V poslední době je nejžádanější zbarvení typu appaloosa, zejména spotted blanket, leopard a dark foreparts. Povahově je falabella velmi příjemná a inteligentní. Koník o hmotnosti kolem 20 kg se přirozeně neuplatní jako jezdecký kůň ani pro malé děti. Používá se v lehkém zápřahu do vozíků, které slouží spíše jako hračky. Jinak je to společenské plemeno, chované jako pet (mazlíček), po narození váží 6 kg. Potřebuje teplé ustájení.













Obrázek “http://www.millersequine.com/edu/breeders/hist/14JakeFalabellaAFX.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Slon Africký

31. července 2007 v 10:59 Chobotnatci

SLON AFRICKÝ

Třída: Savci
Řád: chobotnatci
Výskyt: Afrika na jih od Sahary
Hmotnost: 2,7 - 6,3 t
Délka těla: 6 - 7,5 m
Věk: až 60 let

Charakteristika:
Sloni afričtí jsou největšími žijícími suchozemskými savci. Jejich typickými znaky jsou sloupovité nohy, robustní tělo s vypukle zakřivenou páteří, velké uši a objemná hlava s dlouhým, velmi pohyblivým chobotem. Ten vznikl srůstem a prodloužením horního pysku a nosu. Jeho svalovina se skládá z tisíců svalů. Sloni ho používají při různých činnostech doslova jako pátou ruku. Na první pohled rovněž zaujmou kly, což jsou přeměněné horní řezáky. Kostru slona tvoří silné, robustní kosti, schopné unést velkou váhu zvířete. V lebce jsou vzduchové komůrky, aby se tak snížila váha kostí hlavy. Velké uši mají vějířovitý tvar, obsahují síť krevních cév a sloni jimi neustále pohybují, aby se ochladili. Kůže je tlustá, jemně vrásčitá a jen řídce ochlupená

Způsob obživy:
Velikosti těla odpovídá i množství spotřebované potravy. Každodenní dávka trávy, listí a větví, které jsou v přírodě výlučnou potravou slonů, kolísá od 300 do 450 kg. Z toho slon stráví pouhých 40%, zbytek odchází z těla nevyužit. Příjem velkého množství stravy vyžaduje stálou potravní aktivitu. Každý den se sloni musí věnovat příjmu potravy zhruba 18 až 20 hodin.

Způsob života:
Sloní samec a samice žijí odděleně. Setkávají se pouze v období páření. Zatímco samci vytvářejí mládenecké skupiny nebo žijí samostatně, samice společně s mláďaty vytvářejí rodinné klany čítající 20 až 30 zvířat. Sloní stáda obývají teritoria zvaná okrsky. Území okrsků je protkáno sítí širokých ochozů, po kterých se sloni pohybují od pastviny k místu odpočinku nebo k napajedlům, koupadlům a kalištím. Zvířata se prakticky neustále přesouvají z místa na místo. Směr pochodu určuje vůdkyně klanu, zpravidla nejstarší samice. Život ve skupině představuje bezpečí, které je důležité především při výchově mláďat. Matky se vždy mohou spolehnout na pomoc ostatních samic zvaných "tety". Pokud se skupina ocitne v nebezpečí, nejmladší členové se uchýlí doprostřed kruhu vytvořeného dospělými.

Rozmnožování:
Mláďata přicházejí na svět po březosti trvající 22 měsíců. Novorozené mládě slona měří na výšku téměř 100 cm a váží asi 100 kg. Zajímavé je, že slůně k sání mateřského mléka nepoužívá chobot, ale pije přímo tlamou. Svoji sloní "ruku", která je zpočátku poměrně krátká, se totiž naučí ovládat nejdříve ve třech měsících. Mláďata vcelku rychle rostou. Pohlavní dospělosti dosahují přibližně v 10 letech.

Zajímavosti:
- Slon je mimochodník. Pohybuje dopředu vždy oběma nohama na jedné straně těla. Zpravidla se pohybuje rychlostí 5 až 6 km za hodinu. Nedovede sice cválat ani skákat, při útoku nebo při útěku je ovšem schopen krátkodobě vyvinout rychlost až 30 kilometrů v hodině, čímž hravě překoná rychlost člověka (vyjma špičkových sprinterů).
- S obrovskou spotřebou potravy souvisí i ohromné množství trusu a moči. Dospělý slon vyprodukuje za 24 hodin až 180 kg stolice vyměšované v podobě asi 100 kulatých útvarů o hmotnosti 1 až 2 kg. Za stejnou dobu vyloučí zhruba 50 litrů moči.
- Kly slouží slonům především při vyrývání potravy a minerálů z půdy, při hledání vody, k loupání kůry, ale také při obraně či útoku. U téhož jedince nejsou kly stejně dlouhé a zvíře nepoužívá oba stejně intenzivně. Vždy dává přednost klu na jedné straně. Jsou tedy mezi nimi praváci i leváci.
- Kůže chobotu, boků těla a končetin dosahuje tloušťky 3 cm. U lidské kůže je tato hodnota 10x menší.


A fotky:












Fotky - stáda koní

31. července 2007 v 10:50 Fotky koní
Fotky koníku převážně divokých tvořící stádo.....





Velryby

31. července 2007 v 10:27 Kytovci

Velryby, největší zvířata na zemi, patří do rodiny savců, kterou nazýváme kytovci (catacea). Na rozdíl od ryb jsou velryby teplokrevné, dýchají vzduch a rodí živá mláďata.

Přestože jsou výborně adaptovány k životu pod vodou, vědci věří, že velryby se vyvinuli ze suchozemských čtyřnohých savců. Mají vynikající sluch, zvuk však nepřijímají jen zvukovodem, ale také kůží a okolními tkáněmi. Mají také mimořádnou schopnost, která jim umožňuje využít kyslík z nadechovaného vzduchu dva až třikrát účinněji, než je tomu u suchozemských savců. Velryby mají stlačitelný hrudník, který jim napomáhá při ponorech do velkých hloubek. Jsou vybaveny vrstvami zvláštního izolačního tuku, který chrání velryby před chladem.

Studium velryb je poměrně obtížné, protože tato zvířata žijí dlouho, rozmnožují se pomalu a silně migrují. Například tichomořský plejtvákovec šedý migruje z Aljašky do Mexika překonávajíce každoročně 20 000 kilometrů. Většina velryb žije přibližně 40 let, avšak některé, například plejtvák myšok, se může dožít až 90 let. Velryba černá se zase může dožít extrémně vysokého věku. V roce 1993 byl aljašskými Innuity uloven velký samec, který měl v těle zapíchnuto ostří kamenné harpuny. Vzhledem k tomu, že tento druh harpuny se nevyskytoval po roce 1900, soudí se, že některé jednotlivé kusy se mohou dožívat více než 100 let.
Protože je velmi obtížné přesně velryby počítat a změny v populaci se odehrávají velmi pomalu, nedá se v průběhu studie trvající několik let jednoznačně určit, zda se populace zvyšuje nebo snižuje. Velikost populace některých velryb není známa s větší přesností než plus mínus 50 procent.
Je však známo, že velryby se nalézají ve všech oceánech a při dobrých okolnostech je lze pozorovat téměř z kterékoliv přímořské země. Pozorování velryb (whalewatching) se stalo populárním již ve více než 87 zemích celého světa. Unikátní chování a vlastnosti, které velryby předvádějí, se staly přitažlivé a fascinující pro mnohé pozorovatele divoké přírody.
Několik základních údajů o velrybách:

- Existují dvě základní skupiny velryb: ozubení a kosticovci. Ozubené velryby zahrnují vorvaně a mnoho menších druhů jako například narval a běluhu. Kosticovité velryby mají místo zubů stovky plátků podobných hřebenu, které jsou tvořeny ze ztvrdlých vlasů. Ty tvoří síto, kterými tyto velryby filtrují potravu z vody.
- Většina velkých velryb se živí převážně drobnými živočichy podobnými mořským ráčkům, kterým se říká krill.
- Plejtvák obrovský je největší živočich, jaký kdy na zemi žil. Běžně dosahuje délky 25 metrů.
- Velryby mají mléčné žlázy, kterými krmí svá mláďata. Mládě velryby jižní vypije až 200 litrů mléka každý den.
-Velryby, stejně jako lidé, mají srdce se čtyřmi komorami.

Chování velryb

Podivuhodné chování velryb z nich dělá fascinující objekty pro vážné studium i pouhé pozorování. Zde uvádíme jen několik příkladů:

Migrace: Většina velryb překonává velké vzdálenosti. Rozmnožují se v teplejších vodách, kam plují na zimu a krmí se naopak v chladnějších vodách, kam táhnou v létě. Například keporkak se páří, rodí a pečuje o svá mláďata v teplých karibských vodách. Během pobytu v těchto zimovištích keporkaci žijí pouze ze svých tukových rezerv. Na jaře opouštějí tato zimoviště a migrují do studených vod bohatých na potravu podél jihozápadního pobřeží Grónska, Nového Foundlandu a okolních oblastí, kde tráví čas "pasením se" a obnovou svých tukových zásob. Je známo, že keporkaci překonají při těchto migracích až 1600 kilometrů měsíčně.

Skákání: Tato podivuhodná aktivita probíhá většinou tak, že velryba hlavou napřed vyskočí do vzduchu a pak padá zpátky do vody. Větší velryby se obvykle vynoří ze dvou třetin délky svého těla a pak dopadnou zpět na břicho nebo se při tom otočí na bok či záda. Některé z nich přitom plácají hlavou o vodu. O keporkacích se říká, že vyskočí až dvěstěkrát během jediného dne.

Vědci stále nejsou zajedno, proč to velryby vlastně dělají. Existuje několik možných vysvětlení: může jít o určitý druh signalizace, nahánění ryb, zbavování se parazitů, předvádění se ostatním členům skupiny, ukázka síly nebo prostě jen nějaký druh hry.

Komunikace: Máme ještě mnoho co poznávat, abychom plně pochopili, jak se velryby dorozumívají. Většina vědců však věří, že velryby používají převážně zvukových signálů. Některé druhy jej používají také k vlastní orientaci v podmořském prostoru. Této schopnosti se říká echolokace. Podobně jako netopýři "vidí" ve tmě, velryby produkují zvuk, který se odráží od objektů a tím jim umožňuje utvořit si přesný obrázek o tom, co se nalézá kolem nich. Díky vysoce vyvinutému sluchu velryby zřejmě používají zvuk také při lákání partnera, odhánění rivalů, dorozumívání se uvnitř sociální skupiny nebo i mezi více skupinami, při navigaci a při hledání potravy. Snad nejznámějším zvukem je zpěv keporkaků. Během období rozmnožování vyluzují keporkaci hluboké tajuplné melodie, které mohou trvat 10 až 12 minut.

Velrybí gejzíry: Jedním z nejlepších způsobů vyhledávání velkých velryb na otevřeném moři je pozorování velrybích gejzírů. Ke gejzírům dochází při vydechování: prudký explozivní výdech je následován mohutným vdechem a mrakem vodních kapek, které se v té chvíli tvoří nad jejich hlavami. Zkušený pozorovatel je schopen podle gejzíru rozlišit různé druhy velryb, stejně jako podle velrybího hřbetu.

Plácání ploutvemi: Velryby se často převalují na vodní hladině a přitom mocně plácají ocasní ploutví o vodu. Keporkaci někdy "leží" na zádech mávajíce přitom oběma ploutvemi ve vzduchu, načež s nimi současně plácnou o vodu. Stejně jako u skákání je důvod tohoto chování nejistý.

Druhy velryb
Velryby byly po celá staletí terčem harpun velrybářů, což některé jejich populace přivedlo až na samý pokraj vyhynutí. Kromě vorvaně (Physeter macrocephalus) patří velryby mezi kosticovce (Mysticeti) a živí se drobnými korýši nebo rybami. Kosticovci naberou potravu do otevřené tlamy i s vodou, poté ji procedí skrze rohovité pláty kostic, které vyrůstají z horní čelisti, a spolknou. Vorvaň je ozubený kytovec (Odontoceti), který většinou v hlubinách moří a oceánů loví hlavonožce, včetně obří krakatice rodu Architeuthis.
Veškeré odhady velrybích populací jsou přibližné, jelikož jejich sčítání je obtížné a následné propočty velikosti populací obsahují řadu nejistot. Populační odhady velryb jsou tak předmětem mnohých sporů ve Vědeckém výboru Mezinárodní velrybářské komise. V důsledku těchto faktorů je pro vědce často obtížné zjistit, zda konkrétní velrybí populace vzrůstají, klesají, či zůstávají ustálené.

Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus)
lejtvák myšok (Balaenoptera physalus)
Plejtvák sejval (Balaenoptera borealis)
Plejtvák Brydeův (Baleonoptera edeni)
Plejtvák malý (Balaenoptera spp.)
Keporkak (Megaptera novaeangliae)
Velryba grónská (Eubalaena spp.)
Velryba černá (Balaena mysticetus)
Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus)
Vorvaň (Physeter macrocephalus)



Foto mix druhů velryb:


Keporkak

Keporkaci

Keporkak

- ¨ilustreční foto -

Velryby

Kosatka dravá

31. července 2007 v 10:09 Kytovci


Kosatka dravá
Kosatku dravou(Orcinus orca) můžete znát také pod názvem velryba zabiják a představuje největšího zástupce delfínovitých. Mezi její potravu patří většina mořských živočichů, a to různé ryby, želvy, ptáci, tuleni, kytovci a žraloci. Její druhý název velryba zabiják pochází z minulosti, kdy pro lidi kosatka představovala nebezpečného mořského savce. Dnes je však známo, že kosatka nepatří ani mezi velryby, ani mezi pro člověka nebezpečné živočichy.
Barva hřbetu kosatky je černá, hruď a boky má naopak bílé. Pro kosatku je charakteristická bílá skvrna nad očima a mezi nimi. Na těžkém a podsaditém těle se nachází velká hřbetní ploutev, jejíž výška dosahuje 1,8 m. Délka těla u samců bývá až devět metrů a jejich hmotnost dosahuje až desíti tun. Avšak samice jsou menší a jejich délka bývá zpravidla do osmi a půl metru a jejich váha se pohybuje kolem pěti tun. Hmotnost mláďat po narození je 180 kg a dlouhá jsou asi 2,4 metrů.
Kosatky dravé patří mezi druhé nejrozšířenější savce, hned po člověku, a najdete je téměř ve všech oceánech a mořích, jako je Středozemní moře či Arabské moře. V těchto uvedených mořích se kytovci většinou nevyskytují, avšak kosatky jsou výjimkou. Tito živočichové preferují spíše nižší teploty a polární oblasti. Ve velkém počtu je můžete zhlédnout v severovýchodním Pacifiku, při pobřeží Islandu a také u pobřeží severního Norska. Je známo, že se vyskytují ve vodách Antarktidy, než v Arktidě, tam je můžete vidět spíše během letního období. Odhaduje se, že na světě existuje asi sto tisíc jedinců tohoto druhu.
Samice otěhotní až ve věku patnácti let, kdy těhotenství trvá patnáct až osmnáct měsíců. Matky své mládě rodí jednou za pět let, většinou během zimních měsíců. Průzkumy dokázaly, že asi polovina mláďat se nedožije věku šesti měsíců. Vyžadují od svých matek péči po dobu dvou let. Samice se dožívají většinou 50 let, výjimečně mohou dosáhnout věku vysokého 80 či 90 let. Během svého života vychovají asi pět mláďat, které musí krmit přibližně 40 měsíců. Naopak samci svou sexuální aktivitu zahajují v 15 letech. Dožívají se většinou 30 let, najdou se jedinci, jež se dožily 50 let.
Kosatky dravé loví téměř všechny mořské živočichy, jak již bylo výše zmíněno. Ještě se to však rozděluje na oblasti, kde se kosatky vyskytují. Například v Norsku a Grónsku preferují sledě a tuleně. V Patagonii se kosatky živí lachtanem hřívnatým a rypoušem, zejména jejich mláďaty. Potravu mají určitě pestrou a patří do ní plejtvák myšok, plejtvák malý a mláďata plejtváka obrovského, dále také tučňáci a tuleni. Loví i žraloky obrovské či dlouhoploutvé, lososy, kisuči a lvouny. Někdy se jejich obětí stane i mrož, ale to se stává výjimečně.
Kosatky dravé se také jako delfíni řadí mezi zpěvná zvířata. Důvodem jsou různé zvuky v podobě cvakání a hvízdání, díky nimž se také dorozumívají. Pro každé stálé stádo je typická píseň či série zvuků, která se neustále opakuje. Každý člen stáda danou píseň zná a jedna píseň nemůže být sdílená mezi více stád.
Dnes se kosatky nikterak významně neloví. Japonci je loví pro vědecké výzkumy. Dále se loví i v Indonésii a Grónsku, kde je lov ale také mírný. Kosatky jsou loveny většinou pro maso, někdy však bývají zabíjeny ze strachu lidí. Dodnes nebyly žádné případy, které by prokazovaly samovolné napadení kosatky člověka. Sice se vyskytlo pár případů napadení, avšak kosatka si jej spletla s tuleněm a po zjištění omylu člověka pustila.
Kosatky dravé hrály také v mnohých filmech fiktivní roli predátorů. Nepříliš úspěšným filmem byl Orca, v němž se kosatky vydávají na lov lidí, jež zabili jejich stáda. Tento film byl zřejmě inspirován čelistmi. Ve slavném filmu Zachraňte Willyho pocházející z roku 1993 se režisér zaměřil na osvobození kosatek v zajetí. Kosatka, jenž ve filmu hrála, byla odchycena v moři u Islandu. Její jméno bylo Keiko a zemřela v roce 2003.
Fotky:










Delfíni fotky

31. července 2007 v 10:04 Kytovci








Krásní delfíni... 8)